OKOLÍ
Sečská přehrada
Přehrada Seč byla postavena v letech 1925 – 1934 firmou Vendelín Dvořák podle návrhu firmy Ing. Ctibor. Hráz je zděná a byla postavena ze žulových bloků mezi skalisky, na nichž se nacházejí zříceniny hradů Oheb a Vildštejn. Výška hráze činí 42 m a její šířka v koruně 165 m. Zadržuje 22 milionů m³ vody. V roce 1947 byla uvedena do provozu i vodní elektrárna.
Na koruně hráze jsou umístěné strojovny návodních uzávěru spodních výpustí. Převod velkých vod je tvořen pětistupňovým kaskádovitým přepadem, který je situován nalevo od hráze. V koruně má hráz přehrady Seč šířku 165 m a její horní část je přemostěna silničním mostem.
Vstup na most na hrázi je volný a je z něj krásný výhled na celou přehradu na jedné straně, na druhé úchvatný pohled do 42 m hluboké propasti.
Jedno z nejfotogeničtějších míst přehrady tvoří na přehradě Seč typický ostrůvek. Zajímavostí je, že se jedná o jeden z největších izolovaných ostrovů v Česku. Mezi lety 1943 – 46 jej hojně využívali skauti, kteří si zde pravidelně budovali letní tábory.
Ostrůvek je vyhlášen přírodní rezervací a platí tu zákaz rybolovu. Také okolo ostrova bývá nejčistší voda. Zdejší ryby si už na turisty natolik zvykly, že se za nimi můžete i potápět. Na východním břehu ostrova spatříte amury, jinak při troše štěstí uvidíte i tolstolobiky, jesetery nebo parmu.
Sečsko nabízí možnosti přírodního koupání i koupání v bazénech, potápění, rybolovu, surfování, jachtaření atd. Mezi nejoblíbenější pláže patří:
pláž Ústupky - Pláže jsou travnaté, vstup do vody pisčito-kamenitý a pozvolný. V blízkosti je půjčovna lodiček a vodních šlapadel
pláž Hoješín - vstup do vody je písčito-kamenitý, pozvolný
pláž Horní Ves – vstup do vody je písčito-kamenitý, pozvolný. Pláže jsou travnaté
pláž Seč - pláže jsou travnaté, vstup do vody písčito-kamenitý a pozvolný. V blízkosti je půjčovna lodiček a vodních šlapadel a kemp, kde je možnost sportovního, ale i kulturního vyžití.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/koupani-v-seci-u-chrudimi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_n%C3%A1dr%C5%BE_Se%C4%8D
Železné hory
V roce 1991 byla za účelem ochrany nejcennější části Železných hor založena chráněná krajinná oblast. Zaujímá 284 km² nejvyššími vrcholy je Vestec a Spálava. Oblast se rozkládá kolem Chotěboře a Ždírce nad Doubravou, táhne se dále na sever k Chrudimi a pokračuje také za Seč k Ronovu nad Doubravou.
Železné hory jsou krajinou starobylých strážišť, tajuplných lesních hvozdů, stříbrných říček a kamenitých potůčků. Krajina se sítí cest, stezek a pěšin propojuje malebná sídla a osady ve východních Čechách mezi Chvaleticemi, Chrudimí a Hlinskem. Zdejší krajina inspirovala řadu malířů a umělců k vytvoření jejich životních děl. Z dob Keltů se zachovaly valy Keltského oppida, zříceniny středověkých hradů a strážních hrádků a sídelní struktura s prvky venkovské architektury.
Velkou plochu území pokrývá CHKO Železné hory a Geopark Železné hory, jelikož oblast se na rozloze 284 km2 může pochlubit nejsložitější geologickou skladbou v rámci Evropy.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/chranena-krajinna-oblast-zelezne-hory
Hrad Oheb
První písemná zmínka o hradu Oheb je pak z roku 1405, kdy jej vlastnil Ješek z Popovce a Ohebu, loupeživý rytíř a majitel sousedního Vildštejna.
Po jeho smrti se majitelé Ohebu rychle měnili. V roce 1455 ho získali Trčkové z Lípy, kteří jej nechali výrazně přestavět a udělali z hradu Oheb centrum trčkovských majetků v Železných horách.
Nedlouho po těchto nákladných úpravách však zájem Trčků o hrad upadl, konkrétně po roce 1490, kdy Mikuláš Trčka hrad Oheb a přilehlou vesnice spojil s lichnickým panstvím. Oheb přestal udržovat a ponechal tak svému osudu. V roce 1499 se již uvádí hrad Oheb jako opuštěný a v roce 1533 už jako zcela pustý.
Do dnešní doby se z hradu zachovalo torzo vstupní brány, sklepů, věže a hradního paláce.
Klokočov
První písemná zpráva o obci Klokočov, která leží na hřbetu Železných hor nad údolím řeky Chrudimky, pochází z roku 1546. V Klokočově najdeme památnou lípu, údajně 1000 let starou, výška kmene lípy je 19 m a obvod 890 cm. Lípa byla finalistkou ankety Strom roku 2008. Obcí prochází červená turistická značka ve směru přehrada Seč - Dolní Bradlo a žlutá značka ve směru Na Pilce - Chotěboř. Cyklotrasou KČT, která obcí prochází je trasa č. 1 zvaná Pražská trasa
Pekelské rybníky u Kraskova
Soustava dvou Pekelských rybníků je významným rekreačním a rybářským centrem u obce Kraskov mezi Třemošnicí a Sečí. Oba rybníky jsou napájeny Zlatým potokem, Počáteckým potokem a několika menšími přítoky. Plní funkci retenční a ochrannou při vyšším přívalu vod z okolních míst, bohatých na vodu. Dále slouží jako zásobárna užitkové vody pro cementárnu v Prachovicích. Z rybníka Dolní Peklo vytéká Zlatý potok do Pekelské rokle. Tato rokle byla v roce 1955 vyhlášena za Státní přírodní rezervaci Lichnice a dnes je součástí Národní přírodní rezervace Lichnice - Kaňkovy hory.
Hrad Lichnice
Na strategicky výhodně položeném kopci Světlíku v Železných horách vybudoval ve 12. století Smil z rodu Ronovců hradiště, které jeho stejnojmenný vnuk přestavěl v polovině 13. století na kamenný hrad. Hrad, dokončený před r. 1251, dostal tehdy módní německý název Lichtenburk (či Lichtemburk) a příslušná větev Ronovců se pak po něm psala. Ve třicátých letech 14. století směnil Jindřich z Lichtenburka Lichnici s králem Janem Lucemburským za litické panství. V r. 1355 zařadil Karel IV. ve svém zákoníku Majestas Carolina Lichnici mezi hrady za žádných okolností nezcizitelné. Po různém střídání majitelů koupil roku 1410 Lichnici král Václav IV. a v jeho držení zůstal hrad až do husitských válek. Po opětovném střídání majitelů, kdy hrad odolal všem útokům Švédů, se mu stala osudným jeho strategická poloha a mohutnost. Král Ferdinand III. vydal roku 1648 rozkaz nařizující pobořit hradby. Od té doby se hrad stal zdrojem levného kamene na stavbu vesnických domů a definitivní zříceninou.
V okolí najdete Lovětínskou rokli, Žižkův dub, nebo Krkanku, návštěvu Lichnice můžete tedy vždy spojit s příjemným výletem po okolí.
Hradní rozhledna
V sezóně 2017 vyrostla na hradě zbrusu nová rozhledna – tři ocelové, osm a půl metrů vysoké pilíře s matnou povrchovou úpravou, aby neodrážely sluneční paprsky, ponesou dvě vyhlídkové plošiny. Kolem jednoho sloupu se obtáčí dřevěné schodiště, aby bylo možné pohodlně vystoupat až na vrchol. Tím vykouknete nad hradbami, abyste na vlastní oči poznali, jak dobře dávní stavitelé vybrali místo pro Lichnici. Byl to takzvaný strážní hrad, ze kterého je už nyní, bez vyvýšeného místa, dechberoucí výhled do širokého okolí.
Během sezóny je v jedné hradní budově umístěno i malé hradní muzeum s výkladem. Každý první únorový víkend se zde koná tradiční akce "Zimní táboření na Lichnici", kdy účastníci setkání tráví noc ve stanech nebo pod širákem.
Zámek Žleby
Hrad Žleby je poprvé připomínán roku 1289. Zakladateli gotického hradu byli nejspíše páni z Lichtenburka. Jeho budovatelem byl pravděpodobně ve 3. čtvrtině 13. století Jindřich z Lichtenburka, i když původ hradu je s největší pravděpodobností ještě starší.
Roku 1356 hrad koupil císař Svaté říše římské a český král Karel IV. V následujícím období jej zastavoval různým nájemcům panského či rytířského původu, kteří se zde v poměrně rychlém sledu střídali.
Při obléhání roku 1427 se hrad vzdal husitům, kteří ho z části pobořili a vypálili. Rozsah dnešního zámeckého komplexu je nepochybně dílem následné, pozdně gotické obnovy a přestavby hradu Janem z Vízmburka v polovině 15. století. Následně byly Žleby jednou z opor královské moci Jiřího z Poděbrad ve východních Čechách.
V 16. století se tu vystřídala řada zástavních držitelů, z nichž nejvýznamnější byli Bohdanečtí z Hodkova a Václav Chotouchovský z Nebovid. Za jejich držení došlo asi ve 2. polovině 16. století k přestavbě starého středověkého hradu na čtyřkřídlý renesanční zámek s arkádovým nádvořím tak, jak se v jádru dochoval dodnes. V rozjitřené době třicetileté války, která nepřála stavebnímu podnikání, vlastnil zámek Heřman Černín či Rudolf Trčka.
Z dalších majitelů je třeba zmínit alespoň ty nejvýznamnější, jakými byli Kaisersteinové, Schönfeldové či Auerspergové. Za těchto majitelů byla realizována barokní přestavba zámku, při které byly vybudovány v té době módní risality na hlavním průčelí a náznak čestného dvora. Na západní straně předzámčí bylo zbudováno hospodářské stavení se stájemi v přízemí a byty v patře.
Roku 1754 se Žleby dostaly do majetku starého tyrolského rodu Auerspergů, v jehož rukou zůstaly až do 20. století. Nejznámějším majitelem z tohoto rodu byl kníže Vincenc Karel Auersperg (*1812 - †1867). Správy svého rozsáhlého dominia se mladý kníže ujal v roce 1832, kdy mu bylo dvacet let. Roku 1845 pojal Vincenc Karel za svou manželku princeznu Vilemínu rozenou Colloredo ‒ Mansfeld, která se stala, spolu se svým manželem a jeho matkou Gabrielou rozenou Lobkovic , iniciátorkou romantických úprav zámku. Od roku 1849 byla upravována samotná zámecká stavba. Především byl zámek opatřen novodobými hradbami s četnými věžemi, které měly evokovat vzhled středověkého hradu. Inspiraci pro přestavbu severního průčelí naopak čerpali v alžbětinské renesanci. Auerspergové se při romantické přestavbě samozřejmě neomezili pouze na exteriérovou úpravu zámku a jeho okolí, ale stejně tak proměnili i jeho vzhled zevnitř. Interiéry vybavili množstvím různorodých sbírek zbraní, nábytku, kožených tapet, obrazů, vitráží, rukopisů, knih a luxusního nádobí. Východní křídlo zámku tzn. dnešní I. prohlídkový okruh sloužil již od konce 19. století jako prohlídková trasa pro veřejnost a tuto jedinečnou atmosféru si interiéry zámku v nezměněné podobě dochovaly dodnes.
V červenci roku 1867 kníže Vincenc Karel zemřel a panství bylo dočasně spravováno ovdovělou kněžnou Vilemínou ve prospěch nejstaršího nezletilého syna a dědice Františka Josefa Auersperga (*1856 – †1938). Manželka a syn Vincence Karla myšlenku romantických Žlebů udrželi i dlouhou dobu po jeho smrti a věnovali se jejímu uchování a zdokonalení. V roce 1938 dědí Žleby po smrti Františka Josefa jeho syn Ferdinand (*1887 - †1942), který umírá bezdětný nedlouho po otci v roce 1942, a zámek Žleby se dostává do držení rodiny jeho sestry Marie rozené Auersperg, provdané Trauttmansdorff (*1880 - †1960). Této rodině byl zámek Žleby odebrán na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.
Obora Žleby
Bílý jelen
Bílý jelen je světový unikát, který se ve volné přírodě nevyskytuje. V České Republice jsou chováni ve 4 oborách, ale Obora Žleby je jediná otevřená pro veřejnost s ochočeným stádečkem.
V ukázkové části obory se nachází stádečko laní s jelenem, které mohou lidé při krmení pozorovat ze vzdálenosti 15 metrů.
Celkem se v oboře chová kolem 90 kusů převážně bílé jelení zvěře. Chovné stádo se nachází v uzavřené tedy neveřejné části obory. Nemohou být rušeni aktivitou návštěvníků, protože nejsou ochočení a zachovávají si tak přirozené procesy každodenního života. Česká Republika má světové prvenství v počtu chovaných kusů. Dohromady česká populace čítá přibližně 300 kusů.
Ukázka dravců
Naše ukázky se od ostatních liší v tom, že vypouštíme několik dravců a sov naráz a ti se pak pohybují ve vhodném prostředí lesní obory a jsou tu doslova jako doma. Dravci jsou na sebe zvyklí a tak se míjejí v těsné blízkosti navzájem i těsně nad hlavami návštěvníků.
Je tu možné v jednom okamžiku v letu vidět raroha, káně, luňáka, několik orlů, supa a krkavce. Při ukázce pak dále uvidíte sovy naší přírody od sýčka po výra, poštolky a další.
Ukázka je zaměřena na život dravců v přírodě, jejich ochranu a práci naší záchranné stanice. Je vhodná pro dospělé i děti, jednotlivce, skupiny i školy.
Návštěvou obory podporujete naši záchrannou stanici
Skvělé místo na výlet
Areál ukázkové obůrky je přizpůsoben pohodlí, relaxaci, zábavě i vzdělávání. Je vhodný pro výlety s dětmi. Navštívit nás mohou i lidé s pohybovým handicapem, rodiny, zájezdy, školy, prostě kdokoliv, kdo si chce užít výlet za zvířaty.
Můžete u nás využít:
- Dětské hřiště
- Občerstevní
- Moderní WC
- Bezbariérový přístupCelkem se v oboře chová kolem 90 kusů převážně bílé jelení zvěře. Chovné stádo se nachází v uzavřené tedy neveřejné části obory. Nemohou být rušeni aktivitou návštěvníků, protože nejsou ochočení a zachovávají si tak přirozené procesy každodenního života. Česká Republika má světové prvenství v počtu chovaných kusů. Dohromady česká populace čítá přibližně 300 kusů.
Keltské oppidum Nasavrky
V expozici Po stopách Keltů na zámku Nasavrky v Železných horách se dozvíte o historii Keltů v České kotlině i v Evropě. Seznámí vás s řemesly, kulturou, všedním životem i spiritualitou Keltů.
Expozice v renesančním zámku v Nasavrkách představuje historii Keltů v České kotlině i v Evropě. Uvidíte ukázky bydlení, předmětů denní potřeby a přiblíží vám tehdejší život, hospodaření i řemesla. Na žernovu si vyzkoušíte, jak se mlelo obilí, prohlédnete si keltskou zbroj a zkusíte vztyčit vlastní kromlech.
Expozice představuje mimo jiné i zpracování železné rudy, hrnčířskou pec, tkalcovský stav i keltské hroby, "křemencovou hlavu" a archeologické nálezy z oppida v Českých Lhoticích – Hradiště. Velkoplošná ozvučená maketa oppida vám pomůže představit si, jak se zde žilo před 2000 lety. Představuje jeho hrubou podobu z 2. století před naším letopočtem.
S keltskou civilizací a oppidy ve střední Evropě seznamuje Multimediální informační systém. V přednáškové místnosti je možné zhlédnout dokumentární hraný film "Příběh kamene" o cestě kamenného rotačního mlýnku z dílny kameníka v 1. století př. n. l. do současné Keltské expozice.
Expozice je připravena jako zážitková - vstupíte zde do mladší doby železné a díky řadě interaktivních prvků si sami vyzkoušíte život našich keltských předků:
ukázky keltských řemesel - mletí na kamenném mlýnku, keltské mince, soustruh na švartnu, výroba keramiky...
pohřbívání a náboženství - ukázky keltských hrobů, archeologické nálezy
model oppida České Lhotice o rozměrech 3x4 metry
multimediální infomační systém o keltských oppidech
válka a krása - hmatová expozice keltského šperku, ukázky zbraní a výstroje
ukázka keltského obydlí, interiér panského domu, diorámata ze života Keltů
Skanzen a naučná stezka
Keltský archeoskanzen představuje život předků ve vesničce z doby laténské, tedy z doby druhého až prvního století před naším letopočtem. Návštěvníci v něm najdou 36 budov rozdělených do šesti dvorců, například kováře, kovolitce, hrnčíře či elity. Archeoskanzen se nachází na ulici Lesní za jižním okrajem města.
Těm, kteří mají rádi procházky přírodou, doporučujeme Naučnou keltskou stezku Železnými horami – je dlouhá 9,5 km, má 12 zastavení a začíná i končí v Nasavrkách. Zavede vás do malebného údolí řeky Chrudimky, k areálu dávného oppida, i k nové rozhledně Boiika s výhledy na Krkonoše, Orlické hory i Kralický Sněžník.
O zámku Nasavrky
Původně tvrz byla vybudována v 10. – 11. stol. jako strážiště pro celníky, kteří udržovali bezpečnost na zemských stezkách. Kolem roku 1600 nechal Václav Záruba z Hustířan zbourat nevyhovující tvrz a na jejím místě vystavěl nový moderní dvoupatrový zámek se dvěma věžičkami, zdobený psaníčkovými sgrafity. Před rokem 1839 byla vedle zámku postavena velká úřední budova, dnešní městský úřad a menší budova, kde bylo později zřízeno vězení. Roku 1939 koupila celý zámecký objekt Lidová záložna (řízená Lidovou stranou), která v dolní místnosti zřídila kancelář a v další prodejnu spotřebního zboží. Jeden čas zde byla i knihovna, prodejna zeleniny, sběrna mléka a výrobna prádla.
Prostory zámku jsou dnes užívány ke kulturním účelům. Probíhají zde výstavy Nasavrcké palety, hudební večery, svatby (obřadní síň zdobí velká socha známého českého sochaře Olbrama Zoubka), vítání občánků a další akce. V přízemí je Informační centrum a cestovní kancelář. Ve prvním patře je celoroční expozice „Po stopách Keltů“. Pod zámkem jsou zasypaná stará sklepení s těžkým žalářem – temnicí, která jsou však uzavřena.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/po-stopach-keltu-do-zeleznych-hor
Expozice v renesančním zámku v Nasavrkách představuje historii Keltů v České kotlině i v Evropě. Uvidíte ukázky bydlení, předmětů denní potřeby a přiblíží vám tehdejší život, hospodaření i řemesla. Na žernovu si vyzkoušíte, jak se mlelo obilí, prohlédnete si keltskou zbroj a zkusíte vztyčit vlastní kromlech.
Expozice představuje mimo jiné i zpracování železné rudy, hrnčířskou pec, tkalcovský stav i keltské hroby, "křemencovou hlavu" a archeologické nálezy z oppida v Českých Lhoticích – Hradiště. Velkoplošná ozvučená maketa oppida vám pomůže představit si, jak se zde žilo před 2000 lety. Představuje jeho hrubou podobu z 2. století před naším letopočtem.
S keltskou civilizací a oppidy ve střední Evropě seznamuje Multimediální informační systém. V přednáškové místnosti je možné zhlédnout dokumentární hraný film "Příběh kamene" o cestě kamenného rotačního mlýnku z dílny kameníka v 1. století př. n. l. do současné Keltské expozice.
Expozice je připravena jako zážitková - vstupíte zde do mladší doby železné a díky řadě interaktivních prvků si sami vyzkoušíte život našich keltských předků:
ukázky keltských řemesel - mletí na kamenném mlýnku, keltské mince, soustruh na švartnu, výroba keramiky...
pohřbívání a náboženství - ukázky keltských hrobů, archeologické nálezy
model oppida České Lhotice o rozměrech 3x4 metry
multimediální infomační systém o keltských oppidech
válka a krása - hmatová expozice keltského šperku, ukázky zbraní a výstroje
ukázka keltského obydlí, interiér panského domu, diorámata ze života Keltů
Skanzen a naučná stezka
Keltský archeoskanzen představuje život předků ve vesničce z doby laténské, tedy z doby druhého až prvního století před naším letopočtem. Návštěvníci v něm najdou 36 budov rozdělených do šesti dvorců, například kováře, kovolitce, hrnčíře či elity. Archeoskanzen se nachází na ulici Lesní za jižním okrajem města.
Těm, kteří mají rádi procházky přírodou, doporučujeme Naučnou keltskou stezku Železnými horami – je dlouhá 9,5 km, má 12 zastavení a začíná i končí v Nasavrkách. Zavede vás do malebného údolí řeky Chrudimky, k areálu dávného oppida, i k nové rozhledně Boiika s výhledy na Krkonoše, Orlické hory i Kralický Sněžník.
O zámku Nasavrky
Původně tvrz byla vybudována v 10. – 11. stol. jako strážiště pro celníky, kteří udržovali bezpečnost na zemských stezkách. Kolem roku 1600 nechal Václav Záruba z Hustířan zbourat nevyhovující tvrz a na jejím místě vystavěl nový moderní dvoupatrový zámek se dvěma věžičkami, zdobený psaníčkovými sgrafity. Před rokem 1839 byla vedle zámku postavena velká úřední budova, dnešní městský úřad a menší budova, kde bylo později zřízeno vězení. Roku 1939 koupila celý zámecký objekt Lidová záložna (řízená Lidovou stranou), která v dolní místnosti zřídila kancelář a v další prodejnu spotřebního zboží. Jeden čas zde byla i knihovna, prodejna zeleniny, sběrna mléka a výrobna prádla.
Prostory zámku jsou dnes užívány ke kulturním účelům. Probíhají zde výstavy Nasavrcké palety, hudební večery, svatby (obřadní síň zdobí velká socha známého českého sochaře Olbrama Zoubka), vítání občánků a další akce. V přízemí je Informační centrum a cestovní kancelář. Ve prvním patře je celoroční expozice „Po stopách Keltů“. Pod zámkem jsou zasypaná stará sklepení s těžkým žalářem – temnicí, která jsou však uzavřena.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/po-stopach-keltu-do-zeleznych-hor